Po dlouhém, intezivním a nakonec i úspěšném přemlouvání se mi podařilo přesvědčit ženu, že dovolená na lodi bude to pravé ořechové. V červnu jsem vyrazil na první seznámení s mořem z plachetnice s partou lidí s Facebooku. Pojezdili jsme celkem pěkně, okoukal jsem pár přístavů, poznal jak to chodí v marině a na bóji. Po týdnu na moři jsem nabyl pocit, že pokud budu opatrný a zodpovědný k počasí, tak to dáme. Něco jsme už měli naježděno na Orlíku, takže základ byl. Pak přišlo rozhodnutí, že vyrazíme rovnou na 14 dní, protože když už tam budem… 🙂 Naplánovali jsme si volno na posledních 14 dní v září a rozhodli, že loď budeme řešit až těsně před odjezdem, přeci jen jedna kasa je jen jedna. Začátkem září jsem vybral starší Elan 333 r.v. 2003 ze Zadaru, udělal seznam co vše potřebujeme a začali se psychicky chystat na naší první dovolenou na moři.
Cesta proběhla v pohodě a do Zadaru jsme dorazili chvíli po obědě. V supermarketu provedli finální nákup na týden a vyrazili k přístavu. Našel jsem i kupodivu místo na parkování zdarma a dokonce hned u mariny. Po vyřízení všech papírů, platbách a pečlivém převzetí lodě (hodinu jsem si jí procházel sám se seznamem a pak už jsme jen prošli věci co chyběli) jsme konečně mohli nosit ty tuny věcí z auta na loď.
Loď se jmenovala Blue Wind. Byla stará a ošoupaná, ale nám se líbila. Byla tak akorát pro nás 4. Děti (10 a 7 let) se krásně vešli do příďové kajuty a my s ženou měli krásnou a mrňavou kajutu na zádi. Večer jsme dali pivko v místním baru a začali vymýšlet kam ráno vyrazíme, protože se celé odpoledne schylovalo k bouřce, která nakonec přišla v noci. To jsem zjistil poté, co mi začalo téct na nohy a kapat na hlavu. I děti měli trochu mokro, ale přežily. Co se dá dělat, Elanka už měla svůj věk a takovou průtrž jsem ještě nezažil. Ale přečkali jsme a ráno už bylo sušší.
První den jsme to nechtěli nějak přehánět, takže jsme zamířili přímo pod most mezi ostrovy Ugljan a Pašman. V kanceláři tvrdili, že se s naším Modrým větrem vejdeme, tak jsme věřili a vydali se na první test nervů. 🙂
Průjezd byl bezproblémový, ale z paluby to tak úplně nevypadalo. Pak jsme pokračovali na Dugi Otok, k jezeru Mir, kde nás čekalo premiérové chytání bóje. Vzhledem k šikovnosti mé ženy jsme to dali napoprvé a žádná ostuda se nekonala. Následoval krátký výlet k jezeru a pak pivko v blízké konobě. Obsluha byla trochu neochotná, ale studené točené pivo to spravilo. V noci to opět bouřilo a lilo, ale naštěstí nešla bouřka přímo přes nás, takže noc proběhla bez komplikací. Ráno jsme se vydali na pro nás tehdy dlouhý přejezd na ostrov Žirje, cca 35 Nm. Jízda to byla svižná, ale 8 hodin je pro děti i manželku celkem dost. Já si to užíval i když jsem se ke kormidlu moc nedostal.
Večer jsme zakotvili opět na bóji v zátoce Vela Stupica na jižním konci ostrova Žirje (bez zaváhání a na první dobrou), předali odpadky a rozhodli se, že po tomto výkonu se odměníme večeří. Teda, musel jsem je vzít nebo by nepřestali remcat, že to bylo dlouhé. 🙂 Krásná hospoda, výborné jídlo, milá obsluha a chlazené Karlovačko bylo dostačujícím úplatkem pro celou rodinu včetně mě. Ráno nás kromě učení konečně čekala azurová obloha a klidná hladina. To jsme ale ještě netušili co přijde…
Naše trasa. První týden je oranžovou a druhý zelenou barvou. Celkem napluto 260 Nm, z toho cca 100 Nm na motor.
