PODZIMNÍ PLAVBA S FACEBOOKEM 21 – 28 / 09 / 2019 (aneb 32 lidí, 3 lodě Hanse a podzimní Jadran)

BIOGRAD NA MORU – ZLARIN – IŽ – DUGI OTOK – KORNATI – ZADAR
Hanse 458 Apollo 2019

Flotilovou plavbu pro 32 lidí jsme připravovali se Světlanou (hlavní pozemskou organizátorkou) již od jara 2019. Od výběru lodí, přes dopravu a rozdělení posádek až po stravování na lodi. Díky jejím vrozeným organizačním schopnostem vše klaplo na 1*. Já měl pak na starost organizaci celé plavby a případných změn s ohledem na počasí a přání posádek. 🙂 Počasí bylo velmi rozmanité, takže jsme si užili nejen slunce s koupáním, ale i odpolední a noční bouřky, vítr do 25 uzlů a pěkné vlny. Díky Barboře z mojí posádky, která si celý týden pečlivě vedla deník, máte jedinečnou možnost nahlédnout na celou plavbu jejíma očima. Celý deník je bez úprav, přesně podle jejího originálu. Tímto bych jí rád poděkoval za jedinečný záznam. Stejně tak i celé posádce, která byla skvělá a báječně se doplňovala. Což se ostatně dozvíte na následujících řádcích.

Barboro, Martine, Leono, Drahoši, Marci, Aleno, Martine, Radku i Honzo díky vám za vše!!! Byl to hodně povedený a veselý týden. 🙂

Chorvatsko na kajutové plachetnici od soboty 21.9.do soboty 28. 9. 2019 aneb něco málo z bonzbloku grafomanky Báry Č.

V březnu nám Leona s Drahošem vyprávěli o jejich plánech jet na podzim do Chorvatska na týdenní plavbu na jachtě po ostrůvcích národního parku Kornati. Nápad se nám líbil a o to víc, že celá dovolená byla bez cestovky. Leona znala „vedoucí zájezdu“ Světlanu osobně. Tak jsme se přidali a basta. Jak se blížil den D, tak jsme se začali trochu obávat zbytku spolucestujících, kteří nám budou přiděleni. Přece jenom 10 lidí na jedné jachtě celý týden může být super zážitek nebo taky noční můra po zbytek života.

Na cestu do Biogradu jsme vyrazili už v pátek v poledne, abychom mohli jet na pohodu a sobotní dovolenou začali odpočatí. Tak se i stalo. Ubytování v BIogradu bylo bez závad. Paní domácí nám dokonce nechala za flašku zaparkované auto před penzionem na celý týden.
Sobota nás přivítala krásným slunečním počasím. Vydali jsme se pěšky do přístavu a zvědavě okukovali jachty v maríně.

Po obědě jsme měli sraz u obchodního domu s ostatními účastníky zájezdu, kteří jeli společně dodávkou. Světlana měla připravené cedulky se jmény a barvou lodi. My čtyři jsme byli červení – na lodi Hanse 486 Apollo. Hned se k nám přidali „dvě paní“ – Alča a Marcela. Vyklubali se z nich dvě super kámošky, se kterými jsme hned začali plánovat jídelníček a čekali jsme na zbytek naší posádky. S námi čekal i zbytek naší flotily. Někteří byli ještě z cesty řádně posilnění a čekání si krátili tancem a hlasitým zpěvem českých písniček, které se pouštěli z rádia zaparkovaného auta. My jsme šli radši na kafe.

Za chvílí se objevil zbytek naší posádky. Čtyři pohodoví chlapíci z Čech. Kapitán Martin se hned ujal vedení i na souši. Celkem rychle jsme se domluvili, co budeme vařit a společně se vydali na společný nákup potravin. S kapitánem přijel jeho kamoš na plachtění a ostatní blbinky z Prahy Radek, jejich kamarád z Plzně – absolutní pohodář Honza a v naší výpravě se díky Světlanině losu dostal i třetí Martin – lodní nadšenec a zdroj informací všeho druhu t.č. taky z Prahy. Pro ujasnění, o kterém Martinovi bude v deníčku řeč navrhuju toto rozdělení: Martin kapitán je prostě jen kapitán, Martin lodní nadšenec je Martin a můj Martin je prostě můj 😊

Po nákupu jsme se přemístili na loď do maríny. Přenesli jsme si kufry na loď a jejich obsah jsme vyprázdnili do lodních skříněk v kajutách. Prázdné kufry musely zůstat na pevnině. Naše kajutová jachta je půl roku stará, pořízovací cena 8 mil Kč, její délka je 13,5 m což je 45 stop, max šířka 4,38 m, ponor 2,25 m a max výška 20,6 m. Provozovatelem lodi je Croatia Yachting. Kapacita lodi je 8+2, což jsme využili na 100 %. V předních kajutách jsme spali my na pravé straně lodi a Leona s Drahošem vlevo. Uprostřed v salonu spal kapitán Martin s Honzou, v zadních kajutách spali Alča s Marcelkou vpravo a Martin s Radkem vlevo.

První večer v Biogradu jsme strávili různě. My jsme šli na pizzu a na procházku po městě, holky tuším nějak podobně a kluci to rozjeli ve velkém. Co dělali a kde byli netuším, ale asi to bylo zajímavé. Mluvili o tom dlouho a hodně 😊

PRVNÍ DEN NA LODI – NEHOUPAT!!!
První noc se nám spalo suprově. I když je v kajutě všechno slyšet, tak jsme avizované Drahošovo chrápání neslyšeli. Po snídani jsme vyrazili na místní trh nakoupit ryby, ovoce a zeleninu a pak jsme vypluli na širé moře. Cíl dnešní plavby – ostrov Zlarin asi 50 mil od nás směrem na jihovýchod– řekla bych. Psala jsem sice lodní deník, ale ty stupně, co mi kapitán diktoval, si už nepamatuju. Jeli jsme k velké radosti našeho kapitána a jeho kamarádů na plachtách, rychlostí 6-7 uzlů za hodinu a křižovali jsme proti větru. Brzy po vyplutí se mi udělalo špatně. Náklon lodi byl místy i 30 % a mému žaludku se to nelíbilo. Nahoře to házelo míň než dole, takže jsem asi 5 hod byla na palubě, sledovala nějaký vzdálený bod nejlépe na pevnině, nepila, nejedla, nešla na záchod a při střídání náklonů lodí jsem se přemisťovala z pravého na levý bok a naopak. Říkala jsem si, že tentokrát jsem to opravdu přehnala a dovolená na jachtě nebyl dobrý nápad. Ostatním tak špatně nebylo a kluci si rychlou jízdu užívali. Když jsme na Zlarinu vyvázali na bóji, tak jsem padla v botech na postel a spala. Byla jsem ráda, že jsem před tím všem neukázala, co jsem snídala.

Když jsem se vyspala, už se chystala obědo-večeře. Kapitán Martin připravil pražmu s bramborem a mangoldem (chorv. blitva).  Bylo to výborný a podstatně to vyrovnalo utrpení dnešního dne. Po jídle se mi udělalo dobře a mohla jsem jít i na setkání s dalšími účastníky zájezdu, které organizovala Světlana na lodi Liisa. Gumovým člunem jsme se k nim přeplavili. Světlana udělala všem desert a připili jsme na zdar naší výpravy. Je nás přes 30, jsme na 3 lodích a dala nás dohromady Světlana přes sociální sítě a přes zájem o cestování na lodi. Někteří už zde nejdou nováčci. Po krátké konverzaci jsem se přesunuli na gumáku do vesnice do hospody a poprvé ochutnali místí kořalku Pelinkovac. Musím potvrdit, že Chorvati nemají y, což mi řekl kapitán Martin a doposud jsem to nevěděla. Do hospody dorazila jen posádka třetí lodi – modří a Světlana. Z hospody je pár fotek na fcb u Světlany, ale neumím to sem zkopírovat. Ale lodní deník tím rozhodně neztratí na významu 😊 Na mole v přístavu byla soukromá párty s maďarskou živou hudbou, která pokračovala hudbou reprodukovanou a trvala na můj vkus až moc dlouho. Divím se, že jim nikdo z obyvatel Zlarinu nepřišel vypnout elektriku.

DRUHÝ DEN NA LODI – BOUŘE NA MOŘI!!!
Ráno jsme se vzbudili do krásného dne. Byli jsme vyvázaní na bójce. Já jsem jako první žena z naší bárky šla plavat. Bylo to super. Pak jsem inspirovala i Alču. Voda byla krásně modrá jak na Maledivách.

Po snídani jsme vypluli směr Šibeník – koupit mušle. (Jinak cíl dnešní plavby je ostrov IŽ). Na mušle jsme chvilku čekali, ale to nikomu nevadilo. Mezitím jsme stihli v podpalubí uvařit rybí polívku. Na lodi je víc kuchařů – gurmánů 😊 (rozežranců – pozn. kpt.)

Takže jsme měli letos první Vánoce a někteří si pak šli zdřímnout (Lea, Marcela). Plavba byla příjemná, já jsem měla po včerejšku na palubě tašku první pomoci a bylo mi dobře. Čas jsme si krátili lodní autoškolou.  A i zapřisáhlí abstinenti se na to museli posilnit 😊

Odpoledne se předpověď vyplnila, obloha se postupně zatáhla, moře se vylodnilo a my jsme sami pluli do bouřky. Nakonec z toho byl jen pořádný liják. Všichni muži byli na palubě a u ostrova IŽ pomáhali vyvazovat loď na bójku. Na večeři nám kapitán uvařil mušle slávky, a i přes to, že prý menší mušle nikdy neviděl, tak nám to všem moc chutnalo.

Po hrách s kostkama jsme přešli na aktivity. Hra všechny chytla a dobře jsem se pobavili. Nakonec jsme okruh úkolů zúžili jen na pantomimu. Já např hned tak nezapomenu, jak Martin předváděl dupačky a jak se z jinak tiché Marcelky stala rázná žena, která postavila do latě i našeho kapitána 😊 Hráli jsme určitě až do půlnoci. Myslím, že tady začala hra na černé a červené puntíky, které rozdávala a mazala Leona. Stala se z toho naše „celotáborová hra“. Už si nepatuju, za co to bylo a za co se to mazalo – kdo si to pamatuje, může dopsat do tabulky ☺ Holky nezlobily, tak v tabulce nejsou ☺

TŘETÍ DEN NA MOŘI – SVĚRAČE SVÍRAJÍ!!!
V úterý nám došel chleba, tak jsme začali den výbornou ovesnou kaší. Už před snídaní se někteří vykoupali a zjistili, že naši mladí sousedi mají asi na lodi klub nudistů a že se spolu dobře baví. Byl nádherný slunečný den. Po snídani jsme vyrazili s kurzem 0 rovnou na sever. Při kontrole pořádku v kajutě před vyplutím se Alča přeřekla a vznikla z toho hezká hláška: „svěrače svírají“ místo „stěrače stírají“. Vzhledem k tomu, že někteří na záchodě na lodi ještě nebyli, tak tato hláška nebyla tak zcela mimo mísu 😊

Jak se uvolnilo místo v lednici, tak dali kluci hned chladit snídaňové prosecco. Plachtili jsme svižně v náklonu, ale už jsme na to zvyklí, takže pohoda. Na lodi panovala dobrá nálada, foukal severní vítr rychlostí až 25 Kts a při náklonech přišlo na řadu i oblíbené mytí zábradlí. 🙂

Kolem 16. hod jsme doplachtili na „kosu“ – severní výběžek ostrova Dugi Otok – úzký dlouhý ostrov v souostroví Kornati, kde jsme zakotvili pod plachtami na odpolední siestu. Tam se ti odvážní zase vykoupali a kapitán připravil výborné sépiové rizoto. Na talíři jsme si je posypali chilli a zakápli kapitánovým vlastnoručně vyrobeným oliváčem. Nemělo to chybu. 

Pak jsme se přesunuli do maríny Veli Rat, kde už byl zbytek naší flotily. Moravská sekce naší posádky šla projít rybářskou osadu Veli Rat a trochu jsem se tady díky neexistenci hlavních cest zamotali. Naše česká větev seděla v maríně na kávičce a pelinkovaci. Tak jsme se k nim přidali. Vítali nás slovy: „Tady jsou ty naše prdelky“. Po drinku jsme se šli osprchovat ve sladké vodě a já jsem spěchala za zvukem kytary. Byla u žlutých na lodi. K mému překvapení to byl cizí chlápek, kterej měl hlas jak Pavarotti, uměl zahrát kytarový sólo od skupiny Metallica, ale neuměl ani jednu písničku na kytaru. Já jich znám hodně, ale bez akordů už je to horší. Kytara se navíc pořád rozlaďovala a chlápek měl spíš tentence konverzovat s členkou posádky žlutých než hrát. Chvilku jsem lovila v paměti a hrála, ale nakonec jsem dala přednost naší teamové hře aktivity 😊 Bylo to zase super. My s mým Martinem a kapitánem Martinem a pak i Leo jsme šli výjimečně pozdě spát. Měli jsme vlastně Silvestr. Když je o čem povídat, tak i Čermákovi vydrží- 😊

Čtvrtý den na moři – KARIBIK HADRA!!!
Ráno jsme v 6 hod zaslechli brblání motoru. Dle dohody nás kapitán a jeho lodníci nechali spát. Snídaně byla až v 8 hod v zátoce Sakarun. Tady jsme se zase jen my otužilejší zaplavali s rybama. Voda byla nádherná – karibik hadra.  Pláž Sakarun je v dle průvodce nejkrásnější pláž ostrova Dugi Otok. Poté jsme se vydali na dlouhou plavbu kolem ostrova. Na otevřeném moři asi 100 mil od Itálie. Počasí nám turistům nepřálo, ale jachtaři byli spokojení  – vítr, déšť a jízda v náklonu. Radek nám k obědu ohřál párky a zbytek cesty do cíle plavby sledovala většina z nás s okýnek svých kajut. Do cíle naší cesty v Národním parku Telaščica jsme dorazili pozdě odpoledne. Za vstup do parku a bóji jsme místním maníkum zaplatili 200 Kuna místo běžných 500. Myslim, že to jejich Babišovi nehlásili. Na břeh jsme se všichni kromě Drahoše, kterého začalo bolet v krku, dostali na gumáku.

Cestu na útesy (podle průvodce nejvyšší strmé útesy v oblasti Jadranu) jsme našli kolem hospody. Vyhlídka na moře a útesy byla opravdu krásná. A pak jsme rychle mazali dolů k jezeru Mir, kde má být údajně voda o 6 stupnů teplejší než v moři. Možná ano 😊 Posádky ostatních lodí byli v hospodě, a i naše česká sekce. My jsme ale spěchali za Drahošem a vařit večeři dle plánu – boloňské špagety. Večer jsme sledovali blesky na obloze. Krásně se spalo za bubnování deště.

PÁTÝ DEN NA MOŘI – JEDEME DO CIVILIZACE!!!
Ráno na mě dle dohody Alča v 6:30 ťukla a šli jsme si zaplavat. Byli jsme jak v ráji. Východ slunce, blankytně modré moře, klid a krásná zátoka s jachtama. Po čajíčku s bylinkama jsme vyjeli na motor ze zátoky a průlivem Malá Proversa jsme se dostali zpět na moře. Dneska jedeme za kulturou do Zadaru – jsme se jednomyslně usnesli. Před námi je cca 50 námořních mil. Jeli jsme na pohodu, s koupáním na laně a s fendrem. Je to pěkná makačka na ruce, prý to stahuje plavky a má to ještě jednu funkci. Ale té u nás není třeba, když svěrače svírají 😊

Pár lodních pojmů pro vyplnění prázdného místa 😊 (Nemám ráda prostoje a čekání) 😊
Námořní
míle odpovídá právě 1 852 metrům a její velikost je odvozena od délky jedné minuty zeměpisné šířky. Uzel odpovídá takové rychlosti, kterou těleso urazí vzdálenost o velikosti jedné námořní míle za čas jedné hodiny. Rychlost o velikosti jednoho uzlu je rovna 1,852 Km/h, nebo také 0,514 m/s.


Za jízdy na motor jsme uvařili a obědvali kapitánův těstovinový salát s tuňákem. Na zadní plošině s nohama ve vodě chutnal báječně 😊

Bylo krásně, většinu dne jsme my otužilejší strávili v plavkách, dokonce jsem vytáhla i svůj klobouk a na koupání jsme zastavovali 3x! Obepluli jsme ostrov Ugljan a na obzoru jsme vidělí Zadar, ostrov Vir a prý i ostrov Pag. Výhled jsme si zpestřili kávou s kávovým rumem. Drahošovi už je líp a už odhodil oblek bojovníka Al kajdy a šupl do plavek a šnorchloval kolem lodi. I Marci se poprvé vykoupala se slovy, že ta nádhera za tu nemoc stojí 😊 Alča si splnila svůj tajný sen a po dlouhé době skočila placáka i bombu. Na kotrmelec si už netroufla. Tak třeba příště 😊Kapitán se pokoušel chytit něco k večeři. Drželi jsme mu palce. Ale ani to nepomohlo. Martin nám předvedl, jak musí plavat s fendrem, protože jinak jde ke dnu. Nemá v sobě prý gram tuku.  Některé jeho teorie byly opravdu zajímavé. Diky jedné jeho teorii o šoku pro organismus jsem se začala doma otužovat. 

Cestou na Zadar měl kapitán naléhavý hovor od kapitána lodi Liisa. Rozbila se jim převodovka a stojí v lodní dráze s nepohyblivou lodí před Zadarem. Jedeme je zachránit! Naštěstí byli před námi v cestě na Zadar, tak jsme se nemuseli vracet. Dojeli jsme k nim, hodili jim lano a na motor je táhli za sebou směrem na Zadar. 

Naše záchranná akce netrvala moc dlouho. Skončila hned, když přijela loďka z přístavu z charterové společnosti a tažení převzala. Odměny za naši pomoc při lodní záchraně jsme se nedočkali. Ale nikomu to nevadilo 😊 V přístavu jsme provedli očistu těla (někteří ve sprchách kam normálně dle pohlavím nepatří) a vydali jsme se objevovat krásy starého města v Zadaru. Kouzelné úzké uličky, vyšlapané bílé kameny na zemi do hladka, kavárničky, staré domy….

Společná pizza, shánění kapitánské čepice, tanec na náměstí, odsvěcený prázdný kostel, kde se za zvuku relaxační hudby promítaly na zdi krásné obrazy z minulosti….to vše jsme si užili a chystali se jít spát. Leonka s Drahošem našli super diskotéka a pak nás přemluvili, abychom se tam ještě vrátili. Že nebudeme litovat. A nelitovali jsme. Česká sekce už tam pochopitelně byla. Pěkné prostředí, ze začátku i pěkná hudba, tanec a společná zábava. Alča vypadala moc spokojeně. Dělala fotky pro dceru, aby jí to věřila. Největší tanečníci nebyli naši taneční mistři, aIe Radek.  Prý je to jeho alter ego. Myslela jsem si, že Martin si splní svůj sen a zatancuje si s Leonou, ale nestalo se tak. Když se pro nás hudba změnila na monotónní tuc tuc, tak jsme kolem druhé většinou dobrovolně přesunuli na loď spát.

ŠESTÝ DEN NA LODI – VRACÍME SE DO BIOGRADU!
Ráno v maríně má velká plus v tom, že se ještě před snídaní dá jít na dobrý kafe. Což jsme udělali 😊Po vydatné sníděni (vajíčka, párek) jsme vypluli směrem na Biograd. Bylo nádherně, slunečno. Jak říkala Alča, užívali jsme si toho buržuázního luxusu na Onasisově jachtě 😊

S Alčou jsme se hned za Biogradem vykoupali. Pan Lorenz mohl být spokojený – nehoupalo to 😊 Kolem nás pluly další kajutové platechtnice a my jsme v klidu a míru plachtili do Biogradu. Zbyl čas i na doplnění odborných výrazů: takže třeba refování (první obrázek) je zmenšení plochy plachet a trimování je nastavení ideálního úhlu plachet na vítr. Takový mooring zkusili naši brániční kluci – je to přední vyvazovací lano, které chytali při kotvení. Helmu u toho nepotřebovali jako lodník na 2. obrázku 😊

 V Biogradu jsme na benzínce pro lodě natankovali 30 l nafty a už jsme se pomalu v myšlenkách přelaďovali na domov. V družné náladě jsme dojedli špagety, dopíjeli víno a probírali, co jsme za ten týden společně zažíli. Slavnostně jsme předali kapitánovi náš společný dárek – bílou kapitánskou čepici. Myslím, že ho potěšila. Nám bylo taky potěšením, jak nás krásně celý týden vozil a „dělal nám to hezký“. Navečer jsme se přesunuli za ostatními do Biogradu, abychom netrhali flotilní pospolitost. V pizerii už byla jen Světlana s přítelem. S nimi jsme se přesunuli jinam a tam jsme zase probírali co týden dal. Zajímavé téma bylo Martinovo ženění. Alča má doma svobodnou nezadanou dceru. Uvidíme, jak to dopadne, snad by nám dali vědět 😊

 SEDMÝ DEN NA LODI – BALÍME KUFRY!

Konec zvonec. Poslední společná snídaně. Balíme kufry, předáváme loď. Chvilka napětí, jestli není ucpané WC jako na Liise. Uff, nebylo. Pak už jen společné foto a jedeme domů. Poděkovala jsem včera Světlaně, že měla šťastnou ruku při výběru posádky na naší lodi. Sešli se tu samí prima lidi, kteří spolu strávili prima týden, plný různých zážitků. Díky za něj! Týden na kajutové plachetnici není nuda a doporučuje ho 10 z 10 suchozemců 😊 


Hanse 458 Apollo, délka 14 m / šířka 4,38 m / ponor 2,25 m /
výška 20,6 m / výtlak 11,7 t / plachty 103 m2


Zde je naše trasa. Každý den je značen jinou barvou. Celkem napluto 200 Nm, z toho jen 60 Nm na motor.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *